čtvrtek 26. března 2015

Bobříci v onsenu


Ahoj, za dva tejdny odlítám na první expedici, kterou povedu přes Japonské Alpy a jak se blíží let, tak stoupá i natěšenost. V rámci horečnaté předcestovní konverzace naší skupinky se objevilo jedno exciting téma - "kde se budeme mýt, když hodláme cestovat se stanem". A protože i na Hedvábné stezce se občas lidi ptají na stejnou věc, bylo generální ředitelkou žandapanda blogu rozhodnuto, že se podělim o malý japonský low budget know how. Dneska to bude o VODĚ. O japonský vodě. Sama nemám zatím žádnou sbírku fotek, takže všechny tady zobrazené jsou od šikovnějších lidí z internetu.

Voda je v Japonsku metaforou životní energie a nedílnou součástí tamní estetiky. Zenová zahrada bez jezírka a tradičního bambusového pítka kakehi prostě není vončo. Japonsko je zemí celkem extrémního počasí. V létě, kdy teploty stoupaj na třicet, ale dusno by se dalo krájet, skýtá voda úlevu.  Co je ale ještě víc super a nečekaný, je zima, kdy přicházej na řadu onseny. Asi ste slyšeli o tom, že Země vycházejícího slunce je tak trochu geologicky aktivní. Není to jenom o cunami a náhodných výbuchách sopky. Celý Japonsko je taky doslova protkaný dírama do země, odkud vyvěraj horký prameny. Na rozdíl od Rusů na kolonádě se ale voda nepije, nýbrž se kolem pramenů stavěj lázně nebo spíš lázničky, kterým se říká onsen. Onsenů jsoi v Japonsku opravdu tisícovky, některý menší, některý větší a mezi nejoblíbenější oblasti patří poloostrov Izu, NP Hakone a jižnanský Beppu. Většinou onseny najdete u hotelů, některé rodinné hotely mají i třísetletou tradici a v minulosti se stavily právě u horkých vřídel, aby si tu pocestní nebo později turisti mohli pohovět nebo se stavěly jako veřejná lázeň a sloužily k socializování a setkávání lidí. Protože sem chtěla psát o tom, jak onseny využít při cestování, nesmim opomenout zmínit ještě tzv. sentó, což je výraz označující přímo veřejný lázně. Samotný onseny se taky dají ještě rozlišit na vnitřní a venkovní, kterejm se říká rotenburo a sou to přesně takový ty krásně upravený jezírka většinou zasazený do super zastřižený zahrady nebo nějakýho výhledu.

Tradičně jsou onseny 温泉 rozdělený podle pohlaví, ale za starých časů (do restaurace Meiji v roce 1868), než tohle pravidlo donutili zavést Američani, se lidi koupali společně. Málokterá domácnost měla svoji vlastní koupelnu a tak se to řešilo stavbou veřejných lázní, kde se na poklábosení a vydrhnutí těla scházela celá čtvrť. Vstup do onsenů a sentó se většinou pohybuje kolem 400 yenů (cca 80 Kč) a můžete tam strávit, kolik času chcete v závislosti hlavně na tom, jak příšerně horká daná voda je a jak dlouho se v ní dokážete vařit. Vstup poznáte podle buď podle znaku yu pro horkou vodu. Znak vypadá takhle  a většinou bude namalovanej na vstupních norenech (to sou takový ty modrý závěsy). S sebou většinou nepotřebujete plavky, do onsenu se chodí na naháče, dá se tu pučit ručník a někde mívaj i celou výbavu na mytí vlasů a v nejhutějších případech i makeup a různý krémy. Proto není podle mýho vůbec nutný cestovat v Japonsku po hostelech, jen aby se člověk umyl. Jestli je v blízkosti nějaká možnost koupání v horkých pramenech, se můžete úplně normálně doptat v informačnim středisku danýho města. V některých městských mapách sou taky prameny označený tímhle znakem
Jediná překážka, která by vám teoreticky mohla v návštěvě onsenu bránit, je přehršel tetování. Zákaz vstupu tetovanejm osobám byl vyhlášenej proto, aby se zabránilo vstupu členům jakuzy - japonský mafie. Tohle rozlišování na hodný lidi a kriminálníky na základě kérky je dneska už samozřejmě dost blbárna, pravidlo zatim ale úspěšně přežívá a opravdu se může stát, že pokud máte vytetovanýho něco jen trochu většího než motýlka na kotníčku, bude vám vstup zapovězenej. Realita je ale taková, že pokud se rovnou hloupě neudáte přímo u vstupu, tak vevnitř vás snad nikdo nenabonzuje. Jinak se dá kérka zalepit náplastí nebo se můžete prostě držet zádama víc ke zdi. 

A teď návod, jak se do onsenu chodí. Nejdřív musíte zaplatit a rozhodnout se, jestli ste muž (jdete do modrýho vchodu) nebo žena (jdete do červenýho). Před vstupem budete ještě vyzváni, abyste sundali boty a uložili si je do skříňky. V šatně najdete poličky nebo košíky, kam uložíte svoje oblečení. Vůbec se nemusíte bát, na cennosti vám nikdo taky nesáhne. Teď je na vás, jestli si obmotáte ručník nebo těch pár metrů ujdete nazí, každopádně většina Japonců nosí ručník položenej spíš na temeni hlavy - jakože na ochlazení. Ocitnete se v místnosti, kde bude bazének s vodou a po stranách u zdí kohoutky se sprchovejma hadicema. Vezměte si jedno štokrle, džber s vodou a pořádně, ale fakt strašně pořádně se vydrhněte. Pro Japonce neexistuje snad hnusnější pomyšlení, než že s nima někdo špinavej nebo od mydlinek vleze do lázně! Vlasy si zatim nemejte. Když ste čistý, jak dětský prdelky, můžete vlízt do bazénku, doporučuju co nejdál od přísunu vody, protože někdy bejvá teplota v lázni fakt hardcore. Pokud máte štěstí, tak můžete přelízt i do venkovního rotenbura a vyvalovat se tam. Aby vám z toho nemáklo, je potřeba se jít občas polejt ledovou vodou a na hodně místech najdete i automat na vodu do kelímku. 
Když už to dál nejde, máte povoleno se ještě jednou umejt, tentokrát i s vlasama. V hodně dobrejch onsenech pak holky najdou u zrcadýlek krémíčky a pudříčky, většinou je tam zanechávaj jako reklamní vzorky kosmetický společnosti. Fén a masážní přístroj na nohy bývá pravidlem.

Z tokijských onsenů zmínim dva nejslavnější, kde sou taky naštěstí zvyklí na zahraniční návštěvníky.
První je Oedo Onsen Monogatari. Obří, dá se říct až zábavní park. Celý onsen je vytvořen jako replika starého Tokia z 19. století. Kromě horkých lázní tu taky najdete spoustu obchodů a rodin s dětma. Pěkný ale je, že při vstupu taky vyfasujete lehké kimono yukatu, ve který se můžete procházet a dělat si fotky. Tetování je bahužel velký No No. Onsen najdete na umělym ostrově Odaiba, kam jezdí monorail.

Druhý místo je možná trochu moc moderní, ale zato je to pravý sentó. Lázeň je přidružená k Edo-Tokyo Open-air museu a předpokládám, že tu bude víc klidu.

Z toho vyplývá, že Japonsko je docela ideální země na backpacking. Kempů je tu dost, stanování není nelegální, ještě kdyby se tu tak dalo stopovat. To je ale asi nesplnitelný. Nám nicméně stačí tahle vřelá vychytávka na to, abysme si občas udělali pohodlíčko, vydechli a odsmradili se. Navíc to lze brát jako další super zářez na seznamu setkávání se s místní kulturou. Protože jak líp ještě poznat Japonce, než se jim podívat pod kalhoty.
http://www.kanpai-japan.com/wp-content/uploads/2012/04/private-onsen-beppu-2.jpg
Rotenburo ve městečku Takaragawa link
Makakové si hověj v Jigokudani link
Teda...už se nemůžu dočkat, až v dubnu prozkoumám další část týhle nepochopitelný země!

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Žando, děkuji za krásný článek... Onsen je rozhodně dobrá věc, upřímně jsem byla ráda, že jsem tam posledně nešla sama. Někdy se chci vypravit do nějakého přírodního s parádním výhledem... A pak mě strašně fascinovala knížka o onsenových opičkách... Paráda. Moc si výpravu užijte! Zuzu

radobyelfka řekl(a)...

Čau Zuzu, já si myslim, že sama bych taky do onsenu nebo sntó nevyrazila, ale většina lidí o tý možnosti ani neví a přitom je to takový blaho, co?
Můžu se zeptat, kterej jsi navštívila?

Za mě byl nádhernej onsen na Wakayamě. Šli sme Kumano kódó a den zakončili ve Watarase onsenu. Doporučuju (páč jinej neznám :D)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Žando, je to fakt. Nicméně to, že nosím brýle, a v onsenu je musím sundat, je super věc, protože pak aspoň nevidím, jestli na mě ostatní zírají či nikoliv :D Ale dětem to nezabrání, aby si přišly pokecat :D Byla jsem v onsenu někde v Tokiu, ale nemám tušení kde. Nicméně jsem teď objevila jednu slečnu, která shodou okolností natočila video o onsenu, tady máš odkaz, vypadal moc hezky: https://www.youtube.com/watch?v=umyezhyH7qg

Jinak ty s opičkama se určitě nachází někde okolo Nagana... myslím, že se tam dříve nebo později vrátím.

Píšu si, bude se to hodit jako inspirace na cesty! Už se nemůžu dočkat... :)

Zuzu